Montáž nosiče kol

Ze všeho nejdříve jsem přepravu kola ve voze řešil tak, že jsem jej rozebral, sklopil zadní sedačky a kolo jsem umístil do auta. Nejen, že jsem poškrábal a znečistil interiér, ale ještě jsem si uvědomoval, že takto přepravovat kolo není zrovna dvakrát bezpečné. Zkrátka téměř ihned jsem se poohlížel po něčem jiném.

U sousedů jsem viděl, jak přepravují kola na střeše vozu. Ano je to jedno z levnějších řešení, ale přijde mi nepraktické, přece jen zvedat kolo do výšky, navíc docela nepohodlná montáž a možnost “zapomenout” na kola když vjíždím do garáže, mě od tohoto způsobu odradily. Další možnost – nosič na páté dveře, tak od toho mě odradil automechanik. Zbyla mi nejkomplikovanější, nejdražší, ale nyní mohu říct, že nejkomfortnější možnost, a to nosič na tažné zařízení. O to komplikovanější, že mé auto, tažné zařízení nemá.

Jsou dvě možnosti, pro ty pohodlnější a ty kteří nechtějí řešit žádné komplikace, prostě si tažné zařízení koupit a objednat si rovnou odbornou montáž v servisu, který na to má certifikaci. Takový servis vám vystaví veškeré potřebné potvrzení a rovnou si můžete nechat tažné zařízení zapsat do technického průkazu. Druhá možnost o něco levnější, ale pracnější, vše si udělat sám. Já osobně zvolil tu druhou možnost.

Začal jsem výběrem tažného zařízení. Chtěl jsem zařízení s odnímatelnou koulí, ani ne tak z praktických jako z estetických důvodů. Na co je potřeba si dát pozor, no abyste měli k tažnému zařízení typový list, který deklaruje, že toto tažné zařízení bylo ministerstvem dopravy schváleno pro váš typ vozu. Bez toho se nelze hnout dál. Viděl jsem inzeráty zejména z Polska nabízející k tažným zařízením jakýsi “certifikát EU”… ne na STK i evidenci vozidel, budou chtít papír s nápisem “Typový list”. Objednal jsem tedy tažné zařízení na svůj vůz a tu nejlevnější obyčejnou 13 pinovou zásuvku a to byla první chyba, ale o tom až za chvíli.

Auta, ke kterým je možno tažné zařízení namontovat mají od výroby, vyvrtány potřebné otvory s vyřezanými závity, takže by se zdálo, že se tažné zařízení jen našroubuje, ale nic na tomto světě není tak jednoduché. Mé auto je staršího data výroby, takže poté co jsem nadzvedl zadek vozu jsem zjistil, že tyto otvory a závity jsou značně prorezivělé. Musel jsem holt sehnat závitníky a závity velmi opatrně znova prořezat. Na tomto místě je nutné upozornit, že použité závity mají úplně jiné stoupání, než běžně prodávané šrouby a je nutné tyto parametry dodržet. Dále při montáži je třeba použít momentový klíč. Každý ze šroubů má předepsaný moment, kterým je jej nutno utáhnout. Po obnovení závitů již nebyl problém tažné zařízení namontovat a mě zbývala elektrická část, což pro mě nebyl problém, jako elektrikář jsem si říkal pohoda.

Po zapojení elektrické části, kterou jsem ke stávajícímu okruhu napojil paralelně jsem zjistil, že mi na nosiči nefungují blinkry. Zkrátka nosič přetěžoval stávající okruhy. Brouzdal jsem na netu a došel k tomu, že takto to napojit nemohu, ale je nutné mezi stávající obvody a okruh zásuvky připojit rozhraní, které stávajícím okruhům odlehčí, má samostatný zdroj napájení a dle signálů ze světelných okruhů rozsvěcuje světla. Tato “krabička” stojí cca 2.000 korun. Na netu jsem našel radu dát tam obyčejná relátka (na mě moc jednoduché). No co popřemýšlel jsem nad tím a ze součástek “co dům dal” jsem zkonstruoval něco podobného. Při měření jsem s uspokojením zjistil, že těch pár tranzistorů zapojených ve spínacím režimu si vezme ze stávajícího okruhu 4-5 mA a výkonovými MOS-FETy budu spínat jednotky ampér. Zapojil jsem tyto obvody jak bylo potřeba, vyzkoušel a vše fungovalo.

Protože jsem si tažné zařízení montoval sám, musel jsem na STK, aby mi jej zkontrolovali. Bacha ne každá STK dělá kontroly tažných zařízení, já ale v Praze neměl problém s výběrem. Po kontrole technika, mi byl vystaven certifikát, že vše je namontováno a zapojeno správně. S tímto certifikátem a typovým listem jsem přišel na evidenci vozidel, kde mi tažné zařízení oproti poplatku 50 korun, zapsali do TP a rovnou jsem si podal žádost o zhotovení třetí registrační značky na nosič.

Značka byla za 14 dní hotová a já mohl nosič vyzkoušet. Po montáži nosiče a připevnění kola jsem vyrazil do Bad Schandau, kde jsem vyložil kolo a na kole pokračoval do Drážďan a zpět. Cestou jsem několikrát kontroloval funkčnost světelných okruhů i pevnost tažného zařízení a musím říct, že je to naprosto bez obav. Už se těším na další výlety. Třeba se udělá brzy hezky a teplo.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *